Je to tak trvalé...

Včera v 23:03
... až nemůžu dýchat...

Často se ptám, jak dlouho tohle bude ještě trvat. Jak dlouho mě může trápit rozlámané srdce. Jak dlouho...


(a tak jsem si vzpomněla, jak mi tohle bylo kdysi dávno posláno... jo, rozumím)

Přidat komentář
 

Co teď??

Pátek v 14:08 |  Co vám chce dnes Asenath sdělit?!
Konečně po sto letech rozrýpávání a uhnívání a nepříjemností jsem šla na zákrok. Zničit důmyslně rozrostlé bradavice pod prsty na nohách. Byly to 3 potvory vedle sebe a přes snahu všech vypalovacích kyselin a patlání a odstraňování, několik let kvetou a spojily se do takového velkého výrostku - cca. 3 cm průměr - a byly zatraceně hluboko a rozsévaly kolem sebe dál. Tak se s tím nebudeme srát, řekl doktor, píchl přímo doprostřed umrtvovačku (au) a vyřízl kus masa se vším všudy. Zalátal tu Macochu dvěma stehy a bylo to.
Noha se prokrvila a teď to bolí a nemůžu prakticky používat levou končetinu. Veruky jsou v tahu a jestli za dva týdny narostou znovu, zabiju se!
Dneska se vrátilo teplé počasí... což mě nasralo asi ze všeho nejvíc.
Protože sama neujdu ani 5 metrů a tudíž na veselé vycházky do slunečných lesíku můžu zapomenout. K tomu jsem otrávená, že má nově získaná vůle chodit běhat po Medláneckých kopcích (a že už jsem toho se Špaget zodpovědně naběhaly) může tak tlouct hlavou do zdi. A tudíž se dost možná stane, že budu pouze sedět doma, zoufale koukat z okna s nechutí učit se a dělat cokoliv jiného než jíst. Protože co jiného zbývá marodovi.

Trošku jsem pohnojila svůj najetý režim. Ne nijak hrozně, ale nepravidlovala jsem a hned se ukázal výsledek. Takže pravidelnost opět musí nastat. Trošku mě hlodá dark side, že když teď nemůžu provozovat témař žádný pohyb (nejdelší štreka, kterou ujdu je z pokoje na záchod), tak budu za týden o 20 kg těžší a všechna snaha půjde do háje.
Už teď mě trochu lanaří váha v koupelně a já se jí bojím. A to je špatné znamení.

Je to tou špatnou náladou. Frustrací z vyhlídky dlouhodobého nepohybu a taky se mi poseldní dobou motá všechno v hlavě. A podvědomá nervozita z maturity a naprosto zářící a křičící nepokoje na území Ypsilonu.

Jak mám být v pohodě? Když chci aby bylo všechno jinak. Ruším tímto limity. Prostě je ruším.
Všechny časové limity odkládám do krabice a nehodlám už víckrát stagnovat na věčném - do koce týdne, za měsíc, do toho a toho data budu taková a maková a bude děla tohle a tohle.

Jinak je mi mrzuto...protože doma máme zimu. Sluníčko sem svítí jen ráno a pak temno a chlad.
A jsem tu sama a nemůžu jít ven...i když... asi stejně půjdu. Půjdu ven, abych nezešílela.

Už teď šílím sama ze sebe. A z učení.

Ale...na ničem nezáleží tak, jak si sami myslíme.
Přidat komentář

Další články

Kam dál